Kryštof Lecian

Český violoncellista a skladatel  Kryštof Lecian pochází z hudební rodiny. Jeho děd Jaroslav Maštalíř byl známým hudebním skladatelem a klavíristou, jeho otec Josef Lecian byl profesorem Konzervatoře v Praze a pedagogem hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, především byl 50 let jako regenschori na Královské kolegiátní kapitule sv. Petra a Pavla na Vyšehradě . Jeho matka byla pedagožkou klavíru a bratr Igor je vyhledávaným houslovým virtuozem a komorním hráčem.

Kryštof začal hrát na violoncello v šesti letech, v 10ti let byl přijat do přípravky Konzervatoře v Praze do třídy profesora Františka Pišingera, zakládajícího člena legendárního Dvořákova kvarteta, kterou absolvoval  v roce 1994 Dvořákovým violoncellovým koncertem s Orchestrem Pražské konzervatoře pod vedením prof. Jaroslava Vodňanského, dále violoncellovými koncerty E. Lalo, R. Schumanna, Rokokovými variacemi P. I. Čajkovského a o měsíc později v Itálii interpretoval Haydnův Koncert C-dur s Orchestrem Národního divadla. Během studia absolvoval mistrovské kurzy u violoncellistů Yvana Chiffoleaua (Francie), Christopha Meistera (Švýcarsko) a Lynna Harrella (Spojené státy americké) a začal získávat první úspěchy v interpretačních soutěžích a konkurzech, mimo jiné Cenu Bohuslava Martinů.

Kryštof pokračoval ve svých studiích na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze ve třídě Jana Páleníčka a od roku 1995 byl přijat jakožto poslední student do třídy české violoncellové legendy Profesora Miloše Sádlo, kde pod jeho vedením nastudoval a ve světové premiéře v Sále Bohuslava Martinů na hudební fakultě AMU 18. 6. 1996 v  transkripci pro violoncello 24 Capricií Nicola Paganiniho Opus 1, který je všeobecně považován za technicky nejnáročnější vrchol houslové tvorby a na jejímž základě je Kryštof ve svých 22 letech zapsán do prestižní hudební encyklopedie ¨Who is Who in Music & Musician – Cambridge¨.

Za studií u Prof. Miloše Sádlo, který Kryštofa charakterizoval jako největší talent, jaký kdy učil, Lecian vedle klasického violoncellového repertoiru opět ve světových premiérách uvádí další Paganniniho vrcholné a technicky nejnáročnější díla, ale tentokrát již ve vlastních transkripcích: Variace na anglickou hymnu God save the King, Nel cor piu non mi sento, Zázračné duo pro jedny housle, Il Carneval di Venezia, Koncert D-dur a další.

Po absolutoriu AMU čtyřmi violoncellovými koncerty Haydna C-dur a D-dur, Paganiniho D-dur a Sarasateho Carmen Fantasy se okamžitě stává  sólistou Dvořák Symphony Orchestra, s kterým odehraje cca 100 koncertů ve Dvořákově síni pražského Rudolfina pod záštitou Primátora Hl. Města ing. Jana Kasla, v roce 2001, jakož to přítel amerického velvyslance Craiga Stapletona, uctí Dvořákovým koncertem ve Smetanově síni Obecního domu v Praze památku obětí 11. září koncertem “Prague for New York”.

Od roku 2002 opět ve světové premiéře a ve vlastní trankripci interpretuje Vivaldiho Čtvero ročních dob. V témže roce na koncertě ve Španělském sále pod záštitou Kanceláře prezidenta republiky odehraje znovu celý komplet 24 Capriccií N. Paganiniho, který ho inspiruje k  multimediálnímu projektu “Xofferus – Secret of Paganini´s Opus No 1”, který hraje se svým bratrem Igorem. V letech 2000 až 2009 Kryštof odehrál vice jak 1 500 koncertů jako sólista  symfonického či komorního orchestru s předními českými dirigenty, mnohé recitály s klavírem některé pod záštitou Josefa Suka.

V roce 2007 natáčí s vynikající izraelskou pianistkou Marinou Kantor kompletní Beethovenovy sonáty, obě Brahmsovy sonáty, Franckovu sonátu a Zodiac 13 českého skladetele Jana Valty, s kterým v roce 2009 nahravá Symphonie concert Fulcanelli pro violoncello a symfonický orchestr, kde se Kryštof představí i jako skladatel v Epilogu by x a zároveń se loučí se svojí vlastí Českou republikiou, neb emigruje do Španělského království.

Po těžkém začátku, kde púsobil jako profesor a director anglické akademie, štěstí nenechalo na sebe dlouho čekat. Kryštof zprvu se prosazuje na recitálech s doprovodem předních španělských pianistů a později i s legendárním německým klavíristou a dirigentem Justem Frantzem, na jehož základě byl přijat starostou Las Palmas Pedrem Saavedrou k soukromé audienci.

K velkému překvapení Kryštof si dobývá svou pozici ne českou hudbou, ale opět jeho vlastními transkripcemi děl Vivaldiho, Sarasateho a Paganiniho. Zakladá dva orchestry, kde se stává sólisou, Virtusi di Vivaldi a Virtuosi di Paganini, zkomponuje 5 koncertů pro violoncello a symfonický orchesta, skládá hudbu pro film, dokonce se produkčně podílí na slavném Karnevalu na Kanárských ostrovech, druhým největším na světě hned po Riu de Jamiero, dává konference nahrává kompletní Bachovy suity pro sólové violoncello, Bachovy sonáty pro violoncello a klavír, opět Paganiniho 24 Capriccií a další jeho díla, Sarasateho Carmen Fantasy, Vivaldiho Čtvero ročních dob dokonce i na oficiální propagační DVD “Vivaldi in Gran Canaria”.

Po úspěšných reakcích kritiků, veřejnosti a hlavně článku o Kryštofovi “El génio a virtuoso” se stává nejen vyhledávaným umělcem, ale i celebritou. Jeho videoklip  Capriccio 24 byl pravidelně vysílán na španělské televizní stanici Antena 3, což mu zajistilo oblíbenost nejen ve Španělském království, ale i celém španělsky mluvícím světě. Na soukromých koncertech pro aristokracii, kde byl velmi populárním hostem, navštívil dokonce i exotické země západní Afriky a byl si vyžádán na speciální koncert pro Juana Verde, tehdejším ředitelem kampaně pro Prezidenta spojených států amerckých Baracka Obamu.

Jako řada jiných umělců, I Kryštof se podílí na řadě benefičních koncertů:

“Prague for New York, “Música por la vida”, Conference Centre of Expomeloneras a další. Z rodinných důvodů se vrací do  Prahy, kde přijímá angažmá jako sólista v Royal Czech Orchestra.

Mimo to se prosazuje jako aranžér pro největši hvězdy muzikálovéo nebe. Vystupuje s nimi i iako interpret se svým orchestrem Prague Lecian Strings. Jmenujme  Mariána Vojtka, Terezu Mátlovou, Hanu Křížkovou či Daniela Hůlku. Ze zahraničních interpretů  zpěvačku Eirini Nomikou.

Na příští rok Lecian připravuje turné se zpěvačkou Bárou Basikovou. Mimo to je asi jediným interpretem České hudební scény, který s lehkostí umí přejít od klasiky k filmové hudbě, popu a rocku.

V jeho velmi zdařilých aranží si tak může posluchač vychutnat takové skladby,o kterých si ani neumí představit,že je možné zahrát i na klasické hudební nástroje.